Joys

Joys, tedy papírově Axa z Lounského Chovu,narozena 20.8.2004, byla také láska na první pohled. Jenomže na rozdíl od Barunky jen jednostranná láska. Tak jak jsem tvrdila, že bych si nikdy nepořídila staršího maliňáka, tak jsem prostě viděla Joysinku v kotci, když jí bylo skoro 5 měsíců a totálně jsem se do ní zamilovala. Dlouho jsem však „bojovala“ s tím, že ona tíhla spíše k zástupcům silnějšího pohlaví. Mě doslova ignorovala. Navíc se občas chovala (a dodnes chová) jako šeltie. Jenže její kukuč mě prostě okouzlil a já vydržela a snažila se co mi síly stačily, aby si mě alespoň oblíbila. A moje snaha se vyplatila :-) . Z Joysinky vyrostla super psí slečna, která mě, troufám si tvrdit, už skutečně miluje. Dokonce více než mého přítele Carla, a to je co říct, protože Carla milují všichni psi :-) .
Joys má opravdu super povahu. Podle mě je to jeden z nejhodnějších psů co se kdy narodili. Naprosto neuvěřitelně se v ní mísí temperament a výbušnost maliňáka s mírnou a laskavou povahou. Je ochotná překonávat svůj stres, jen kvůli mně!. A hlavně – akceptuje Báru! Je to jediný pes na světě, se kterým si Bára hraje! A někdy dokonce sama Bára vyzývá Joys ke hře!Kdo zná Báru, chápe jak je to nevídané. Sice to Joys trvalo několik měsíců systematické práce a spoustu trpělivosti, ale cestu k povaze Báry našla (Barunka si totiž opravdu myslí, že je člověk a psy moc nemusí. Třeba Ulinku akceptuje, ale nikdy by si s ní nehrála). Mezi Bárou a Joys panuje vůbec speciální vztah. Třeba, když Bára leží večer v obyváku a je „protivná“, tzn., že si nepřeje, aby se k ní nějaký pes přiblížil, Joys to akceptuje. Dokonce, když po ní zřídkakdy Bára vystartuje, nezačne se prát, ale vyklidí pole.Prostě bere Báru jaká je. Pak jsou ale situace, kdy ustupuje Bára – třeba ohledně hraček. Pokud se náhodou stane, že mají jen jednu hračku (třeba někde nějakou najdou), Bára ji vždy přenechá Joys. A takto bych mohla popsat stovky situací, kde ustupuje Joys a stovky dalších kde ustupuje Bára. Sice se jim podařilo už třikrát poprat (ale poprvé za to mohla Julda, takže to se vlastně nepočítá), ale kromě poprvé bez následků. No a naposledy, když Joys po Báře „hrkla“, protože jí Bára pořád nakrývala a Joys toho měla už plné zuby, se dokonce obě zastavily, když zjistily, co dělají za blbost :-) .
Joysinku učím různé triky. Nějakou dobu mě trvalo, než jsem si zvykla na její odlišnost od Báry. Když si Joysinka není jistá, dělá vše pomalu a tváří se tak trochu útrpně. Ale snaží se a po vytouženém „kliku“ se rozzáří jak sluníčko. Když jednou pochopí pointu cviku, dělá jej velmi rychle a ráda. Čtyřikrát jsme ze zúčastnily soutěže tance se psem a Joysinka byla třikrát první a jednou druhá. Tanec ji opravdu baví. Jenže panička nemá tolik času jezdit po závodech tance se psem. Naštěstí Joys baví všechno, takže i agility. Dlouho jsem usilovala jen o to, aby Joys běhala rychle. Ona je totiž taková precizní a chce dělat všechno úplně přesně. To ji trochu bránilo letět po parkúru plnou rychlostí. Teď musím říct, že se sní závodí mnohem snadněji než s Bárou. Ona je totiž na závodech nejenom rychlejší než na tréninku, ale také se více soustředí a kolikrát dokáže věci, o kterých ani nevím, že umí :-) .
Joysinka je prostě takový můj mazlík.