Když jsem si dovezla Kikinku domů, měla jsem, co se týká agility, jedno velké přání. Mít toho nejrychlejšího psa v medium, s perfektními zónami, odložením na startu, těsného v obratech a takovým zrychlením, aby na to lidi bavilo koukat. Už na EO o sobě dala Kiki vědět a s přehledem porazila i psy třikrát větší než je ona. Na MS běžela snad ještě rychleji a co je pro mě nejkrásnější - konečně jsem zažila stejný pocit jako když jsem běhala s Bárou (kdy už byla trochu starší ). Jsme prostě tým. A to jsou Krťovi teprve tři roky.
Jasně, že mě ta dálka moc mrzela. Hlavně když je to chyba u Kiki naprosto neobvyklá. Jenže pak za mnou chodili lidi všech možných národností, aby mi řekli jak moc jim líbí když běžím, chodily mi sms Krtečkových fanoušků a já si uvědomila, že je to vlastně jedno. Medaile nemedaile, Kikinka je perfektní!!!!
Nejvíc mě pobavilo, když se mě jeden člověk přišel zeptat "kde se dá takový pes koupit?". Chtěla jsem odpovědět - nikde, protože jestli jej nebudete mít rád tak, jako mám já ráda Kikču, takový pes vám k ničemu nebude. Ale, asi by to nepochopil...