Cookie

Plán pořídit si mladého koníka zrál pomalu. Nejdřív jsem jen přemýšlela, jak by bylo super zkusit pozitivní motivaci i na jiné zvíře než je pes. Později už představa nabývala reálnější podobu, až jsem si byla jistá, že vím o výcviku tolik, že by to mělo na výchovu mladého koně stačit a navíc budu mít dostatek času opravdu se koníkovi věnovat.
Při výběru typu koně jsem vyšla postupným vývojem, nakonec jsem došla k závěru, že ideální bude rok až dvouletá klisnička. Postupně jsem si také řekla, že nejlepší bude kůň s průkazem původu, ať mám jistotu, co vlastně kupuji. Vzpomněla jsem si, jak se mi vždy líbili welšové, ale myslela jsem si, že jsou maličcí (já chtěla něco mezi 145-150cm). Pak jsem ale našla na stránkách welšů, že kobové jsou poměrně vysocí! A že se navíc mohou křížit s jinými plemeny za vzniku podílového welše, stále koně s průkazem původu. A tak bylo jasno. Na barvě mi moc nezáleželo, nechtěla jsem bělouše, jednak to není moje oblíbená barva, ale hlavně – to bude pořád ve výběhu vypadat jako prasátko. Našla jsem si tedy na internetu všechny chovatelé welšů u nás. A našla jen tak mimochodem Cookie. Tenkrát ještě pod jménem Amerika Gratulace. Navíc v mé oblíbené tmavě hnědé barvě. Trochu s náznakem rezavé. Po cestě na kvalifikačky jsem se zastavila v hřebčíně Amerika v Americe u Benešova (http://www.amerika-welshcob.com). A tam ji spatřila. Ona je nejenom krásná, ale neuvěřitelně přítulná. Když jsem navíc zjistila, že chovatelé- manželé Rotovi- nejenom chovají přesně podle mých představ, ale navíc jsou sympatičtí a mají podobné názory ohledně koní  jako já, bylo rozhodnuto.
Petr Rota mi naštěstí Cookie dovezl až domů, já se v koňském světě až tak nepohybuji, takže by pro mě bylo těžké sehnat nějakého fajn dopravce. Cookie převoz docela zvládla, i když to byl pro dvouletou holku z pastvin pochopitelně pěkný stres. Trochu se odřela, ale nic vážného. Jsem ráda, že mají Gábina a Petr Rotovi dostatek zkušeností s nakládáním a vykládáním koní. Chovají na anglickou plemenou knihu, Cookie koluje v krvi modrá krev šlechticů J. Tatínek je krasavec welsh cob Pretoria Ramirez (http://www.amerika-welshcob.com/welsh_cob/ramirez.php), maminka A1/1 Gleam of Hope z Francie (francouzská drezurní linie).
No, Cookinka je poněkud větší než 150cm, už teď má přes 160 cm J. Má nádherný pohyb a společně vše zvládáme, i když jsem se nejprve trochu vyděsila, jak Cookinka začala nabírat centimetry. Doslova jako z vody J. Je neuvěřitelně přítulná, milá, hodná a zároveň temperamentní až ohnivá. Už se těším, až na ní sednu, ale k tomu ještě povede dlouhá cesta.
Odmítám jít klasickou zažitou cestou, založenou na negativní odměně. Nebo hůře, na pozitivním trestu.Nechci Cookie zlomit, ani si nenárokuji právo silnějšího. Nejsem silnější J, ale snad jsem chytřejší. Většina koňáků se jistě bude chytat za hlavu. Ale já nevidím rozdíl ve výcviku koně či psa či čehokoliv živého. Cookie je moje kamarádka a ne otrok. Přesto mě poslouchá J. Veškerý výcvik je jen o transferu hodnot, já je posouvám tak, aby Cookie dělala to co chci. Pracujeme na přivolání (už ji odvolám od sena a dokonce i od ranní dávky musli). Dále umí „nose tuch“ v různých podobách. Umí dávat přední nohy na krabičku (dobrá, pro ni je to spíš stoleček J ) a dokonce se umí i točit kolem dokola zadníma nohama. Nechá si dát deku, umí i zůstaň, chodit u nohy, různě nohyž zvedat a spoustu dalších věcí, stále vymýšlím nové a nové. Cookie se tak učí myslet, nabízet mi chování, spolupracovat se mnou. Protože ONA chce! Nácvikem všech těchto věcí jsme již skoro odbourali lekavost (to má po mamince). Nevadí jí krabička, která se převrhne, protože stoupne moc na okraj. Zádí ustupuje klidně i v bahně, už chápe, jak nejlépe reagovat, když to začne klouzat (žádná panika, jen správně chytit rovnováhu)…to vše se bude hodit, až budu na jejím hřbetě.  Věří mi. Jsem pro ni „panička“, i když jsem nikdy nepoužila pozitivní trest ani negativní odměnu.
Pomocí Cookie se navíc mé znalosti ohledně výcviku ještě zlepšují. Jakákoliv moje chyba se v těch 400 kilech hned projeví J. Vše lze dělat čistě na shaping, luring je nejenom špatný, navíc ani nepřichází v úvahu.
Mým cílem je jezdit venku na klidném, ale chodivém koni bez udidla a beze stresu, že by se mohlo stát cokoliv nemilého (jako s Tarinkou, na té je jízda opravdu požitek a udidlo nepotřebujeme). Navíc, pokud se vše podaří jak má, se za několik let možná podíváme na drezurní závody.