Martina Klimešová

Je těžké psát sama o sobě. Tak snad dám něco dohromady. Asi začnu školou. Po základní škole jsem strávila 5 let (střední školu jsem měla pětiletou) ve Znojmě. Protože mi naši vždycky vštěpovali, jak jsou cizí jazyky důležité (no nakonec musím uznat, že měli pravdu :-) ), rozhodla jsem se pro dvojjazyčné gymnázium Dr. Karla Polesného. Všechny předměty kromě češtiny, angličtiny a biologie jsme měli v němčině. Učili nás rakouští lektoři. V době maturity jsem uměla německy výborně, no postupně jsem něco pozapomněla. Rozumím stále skoro vše a zvládám i vídeňský dialekt. Ale už nemluvím. Když začnu, hned přejdu do angličtiny. Měla bych zase studovat :-) . Už na gymplu jsem měla moc ráda psy. Závodila jsem v biathlonu a měla docela i úspěch (myslím že ve 14 letech jsem vyhrála MČR, nebo to bylo jindy?), za školu jsem hrála basketball, běhala 800m a někdy i přespolní běhy. Jenže jsem stejně raději jezdila na závody s mou vlčí špicovou Andy. Protože jsem byla na internátu, nebylo to jednoduché. Na druhou stranu jsem se ale naučila postarat sama o sebe a nemít pořád za zadkem rodiče (ti mi ale vždycky pomáhali a pořád pomáhají). Když jsem si dávala přihlášku na VŠ byla jsem si jistá svou volbou – veterina. Vždycky jsem si šla za svými sny a moc si nepřipouštěla, že by mohly nevyjít, takže jsem si podala jen jednu přihlášku a naštěstí jsem byla bez problémů přijata. Nemohu říct, že by mě studium až tak nadchlo, už ve druháku jsem věděla, že se chci živit výcvikem psů, ne jejich léčením, přesto jsem školu dodělala (a ne tak špatně, od třeťáku jsem neopakovala jedinou zkoušku a státnice z malých zvířat, tedy nemoci psů a koček, mám za 1). Protože jsem však měla sen mít cvičiště pro psy, šla jsem si za ním. Kromě učení do školy a trénování se svými čtyřnožci, cestování, kromě všemožných výletů a závodů a účastech na MS jsem od druháku začala budovat svůj sen. Po několika letech jsem skoro u konce. Zatím jen skoro ale jsem velmi blízko :-).
Kromě výcviku psů mám i jiné zájmy – jezdím na koni, cvičím koně (možná se spíše pokouším :-) snad dodám i video), cestuji, podnikám různé výlety, píši do časopisu Psí Sporty, pozoruji ptáky, miluji moře, ráda plavu a hlavně lyžuji – mám ráda běžky i sjezdovky. Občas zkusím bouldering.
Kromě psů mám koně, deset slepic na vajíčka, husy a kachny.
No tak jste možná pochopili, že jsem trošku hyperaktivní :-) Jinak jsem také optimista, raduji se z každé blbosti a už jsem imunní vůči hloupým lidem. Patřím mezi šťastné lidi, co dělají to, co je baví.
O mých názorech na výcvik psů (ale to platí o všech zvířatech) se můžete dočíst v časopise Psí Sporty. Jen tak ve zkratce – pozitivní motivace, odměny, radost a hlavně – psovod musí při tréninku psa přemýšlet :-)