ZÁVODY ŠVÝCARSKO 2011

Cestou z Itálie, kde jsme si užívali slunných a zasněžených hor, jsme si naplánovali závody ve Švýcarsku. Pro Didi to byly úplně první závody, pokud nepočítáme jeden start v Tunel Cup na DOG.

Švýcarsko je výborná země pro začínající týmy. Na parkúru máte limit maximálního času a trénovat můžete skoro dle libosti. Dokonce jsem viděla, jak dva psovodi vytáhli na parkúru hračku po té, co pejsek jevil větší zájem o vše kolem. Bylo to v kategorii debutanti (tedy začátečníků, ve Švýcarsku, ale třeba i v Itálii kategorie předcházející A1). Samozřejmě může být hračka na parkúru diskutabilní, ale nakonec proč ne.

Ráda bych ale zmínila, že i někteří čeští rozhodčí  mají pochopení pro začínající týmy a jsou si vědomi, že právě správně umožnění začátek závodění umožňuje psovodům vychovat i v zahraničí konkurence schopné týmy. Jíní rozhodčí u nás bohužel stále spíše „bojují“ proti závodníkům a snaží se jim přípravu mladého psa co nejvíce znemožnit. Což ovšem nechápu. Dobré české týmy by přece měly být přáním každého.

Ovšem pozor, není trénování jako trénování. Ve Švýcarsku neexistuje, abyste na psa vyvinuli na parkúru tlak. Samozřejmě záleží na rozhodčích, ale špatné zacházení se psem není absolutně akceptováno. Podobně je tomu naštěstí i u nás, tedy  u rozhodčích, které já si vybírám.

Kdybych měla dále srovnat švýcarské a české agility, největší rozdíl vidím v nasazení psovodů. Ve Švýcarsku běhají spíš starší psovodi (děti dokonce nesmí v některých klubech vůbec trénovat!). Tuším, že info bylo do 16 let, ale ruku do ohně za to nedám. No a tito postarší psovodi běhají jako fretky. Svůj věk ani zdravotní stav si nikdo nepřipouští. Chceš-li vyhrát, tak makej. No a ti mladší makají ještě více, ve snaze nebýt poražen osobou, co by mohla být jejich babičkou/dědečkem.

Ve Švýcarsku běhá vše rychle – bordery, australáci, begičáci, ale i husky, kříženec chrta, labradoři, ohaři, picardi, dokonce tu byl i islandský pes, dále šeltie, pudlové, shapendoes, pyreňáci…Co jde na start, v 99% běží rychle. „Lezci“ jsou opravdu výjimkami, na těchto závodech to byl třeba šarpej, v kategorii large, s poněkud vyšší nadváhou. Já ho tedy potkala venku a sotva chodil. Takže v porovnání výkonu chůze venku, byl i jeho běh nakonec rychlý J.

Toto vše dohromady spouští řetězovou reakci. Nestačí doběhnout čistě. Člověk musí zabrat. A to prosím i ve small a medium. Psi v A3 mají povětšinou zóny jisté. Většina týmů ví co chce  už od počátku. A rozhodně to jsou kvalitní zóny.

Pořadatelé a závodníci se trochu divili, co tam vlastně děláme. Na vzdálené cizince tu zase až tak zvyklí nejsou. I když byla poměrně zima, nebylo to tak náročné díky restauraci, kde se člověk nejenom ohřál, ale mohl odtud přímo sledovat dění na parkúru.

A jak nám to běhalo? Didi mě tedy velmi mile překvapila. Kromě toho, že vyhrála jeden jumping!!!!, se celkově chovala vzorně. Samozřejmě je na začátku, mají před sebou s Carlem ještě dlouhou cestu, ale vypadá to slibně. Pletla si kladinu s houpačkou, takže Carlo potom v parkúru vždy zastavil, aby nebyla na tyto překážky moc rozběhlá a mohla si to v hlavě srovnat (o tři týdny později na závodech v Ostravě už Didi neměla problém). Na kladině má tak skvělý nose touch! Je prvním psem, u kterého jsme se pokusili o využití metody Susan Garrett a myslím, že je to velmi přínosné. Kiki už nechci motat  hlavu, stačilo přeučení ze sbíhaných na sbíhané a zastavované a pak ještě jen na zastavované. Ale s dalším psem to zkusím určitě.

 

A Kiki? První dva parkúry nám moc nevyšly, jednou byla disk za zpětný chod na kladině, kdy nedobrzdila zónu, podruhé místo na kladinu vběhla do tunelu. V dalších bězích už ale nedala soupeřům moc šancí. V jumpingu porazila Melanii Stettler s shapendoes Januja. Januja byla ještě v létě o mnoho rychlejší než Kiki. Její běh jsem viděla, běžela bez zaváhání. Takže Kikča byla prostě rychlejší J.

 

 Druhý den měla Kiki v agility 3 jednu tyčku. Běh to byl hodně obtížný, závodníků bylo méně než v sobotu, takže nakonec byla 2. Pak vyhrála zkoušku A3 a také jumping 3. Před námi běžela Illaria Pazienza s pudlem Bowie. Opravdu to hnala na 110%, prostě chtěla vyhrát. Běh to byl moc pěkný. Carlo mi pak říkal, že si myslel, že to bude mít Kiki dost těžké předběhnout ji. Vyhrály jsme o 1,5 sekundy J .

 

S Kiki tedy velká spokojenost. Vždyť jsou jí teprve 2 roky!!!!!! Důležité je, že celkově zrychluje. Na maximu ale rozhodně ještě nejsme, chybí hlavně zkušenosti. Kladina i houpačka ze začínají blížit k obrazu mému. Nechávám ji ale ještě pořád chvíli stát. Někdy více někdy méně, takže časy si mohu porovnávat jen v jumpingu. Pro mě je ale důležitým cílem MR,EO a MS. Teď ještě musíme hodně hodně a hodně trénovat.