V poslední době mám takový pocit, že jsou čeští agiliťáci jsou hodně uzavření novým metodám přicházejícím ze zahraničí. To se týká i metodiky nácviku slalomu podle Susan Garrett. Už jsem slyšela či četla spoustu výhrad k této metodě. Výhrady lidí, kteří metodu 2krát2 ani nezkusili… Nelze odsuzovat něco, co je zaleženo na základě pozitivní motivace, pokud to člověk ani nevyzkouší. My Češi prostě nemáme rádi změny, nebo se možná bráníme uznat, že někdo může mít lepší metody. Než jsme my dosud používali. Myslím, že o agility vím dost, ale stejně tak dobře vím, že budu svoji metodiku stále více či méně měnit. Radikální změnou prošel můj pohled a vědomosti týkající se skoků. Díky poznatkům od Susan Salo jsem doplnila obrovskou díru ve svých znalostech. A to jsem si předtím myslela, že toho vím o skocích docela dost :-).
Zpět ke slalomu. Já jsem metodou 2krát2 nadšená. Dokud někdo nepřijde s něčím ještě lepším (pokud je to vůbec možné), budu všechny svoje budoucí psy trénovat slalom podle Susan Garrett.
Kiki je první pes, se kterým jsem tuto metodu zkusila. Zpětně vidím, že jsem v určitých fázích udělala pár chyb (třeba jsem občas špatně hodila balónek…), ale Kiki se přesto naučila slalom neuvěřitelně rychle. A chápe jej. Nevím jak dlouho jsem slalom cvičila, protože jsem si nepočítala lekce. Navíc jsem začínala v době prázdnin, kdy jsem hodně cestovala a měla spoustu seminářů, takže nebyl čas cvičit něco systematicky a pravidelně. Plus mínus mi to zabralo necelý měsíc. NECELÝ MĚSÍC! S prvním psem, absolutně bez zkušeností, jen podle videa. Teď má Kiki slalom stejně dobrý jako Bára (nebo spíš lepší, Bára má občas problémy s náběhem z leva a některé typy křížení nikdy umět nebude :-) ). Neříkám, že Kiki nikdy neudělá ve slalomu chybu. Ale za prvé je chyb ve slalomu velmi velmi málo, za druhé jsou způsobeny tím, že Kiki občas díky svému mládí a nedostatku zkušeností zmatkuje. Což je naprosto normální vzhledem k tomu, že běháme sekvence teprve dva měsíce.
Všechny své předchozí psy jsem učila slalom pomocí luringu (tedy navádění). Není to špatná metoda, ale trvá příliš dlouho. Tedy naučit psa slalom samostatně je poměrně rychlé, ale doučit i perfektní náběhy potom zabere spoustu času. Metody podobné „uličce“ jsou také dobré, ale mě nikdy nezaujali. Podle mě pes stejně vyloženě nepochopí slalom jako takový. Odsuzuji jen metody, kdy se na psa „šahá“, manipuluje se s ním, nebo se pes protahuje pomocí vodítka. Všechny tyto metody jsou v rozporu s mým přesvědčením, že pokud chci psa něco naučit, musím to udělat bez nátlaku.
Možná si teď řeknete : „No jo, jenže Kiki umí perfektně klikr, takže shaping pro ni není problém, můj pes toto neumí, takže metoda 2krát2 pro něj není vhodná“. Je vhodná pro každého psa. Nyní cvičím psa, který není můj. Neumí shaping. Mládí strávil v útulku. První dvě hodiny se mnou ani nechtěl spolupracovat, utíkal za paničkou. Další dvě hodiny jsem měla problém s tím, že pes neuměl opakovat. Po každé chybičce se sbalil a utekl za paničkou nebo za psy. On je hodně citlivý a myslel, že chyba je konec světa. Po cca 9 lekcích (já to zase nepočítala :-) ), kdy lekce probíhaly naprosto nepravidelně a trvaly jen pár minut, už mi nejenom neutíká (protože už je pro něj výcvik opravdu zábava), ale umí i opravovat chyby. Po chybě stačí říct jen oznamovací klidné „ne“ a pes se vrací za mnou do výchozí pozice a zkouší znova najít správnou cestu. A baví ho to! No jako bonus už umí čtyři tyčky. V rovině. Přidání další branky a posléze spojení šesti a šesti tyček bylo u Kiki záležitostí pár lekcí. Takže uvidíme, jak to půjde s tímto pejskem. Rozhodně chci ještě nějakou dobu setrvat na čtyřech a upevnit náběhy. Není kam spěchat.
Vím, že s dalším a s dalším psem získám více zkušeností a metoda 2krát2 mi půjde lépe a lépe.
Co se týká lidí, co ke mně chodí cvičit, zatím metodiku 2krát2 nepoužívám. Buďto už psi slalom umí, nebo jde o nové týmy, kdy páníčci agility v životě neviděli. Netroufám si začít novou metodu s úplnými začátečníky, dokud nebudu vědět, že mé zkušenosti jsou dostatečné a že budu vždy schopná odpovědět na všechny otázky. To bylo stejné se sbíhanou zónou na áčku a se „sbíhanou“ houpačkou. Teprve když jsem si bylo jistá, že to mám „vychytané“, začala jsem tyto věci učit i ostatní.
Nebraňte se novinkám, které neporušují zásady pozitivní motivace. Možná se stane, že přijdete na to, že zrovna vám nesedí. Možná ale zjistíte, že je to mnohem lepší něž to, co jste doposud dělali.