Chorvatsko
Mám opravdu moc ráda moře. Šnorchlování mě uchvacuje již od mala, postupně mě ke štěstí stačí i jen pouhé procházení se kolem slané vody :-) . Navíc jsem v poslední době opravdu propadla cestování, takže bylo celkem nasnadě zvolit si pro odpočinek po seminářích Chorvatsko. Ne abyste z toho pochopili, že mě semináře nebavily! Ale přeci jenom jsem se po pěti týdnech cítila unavená. Takže jsme vyrazily s Evčou a Maruškou na dámsko-psí jízdu. Kromě nás tří jela ještě Blaze, Meggie (ne ta od Evči, ale kokřice od Marušky) no a moji čtyři miláčci – Bára, Joys, Uli a Albert. Ano, ano, Alby jel také :-) . Na přání Evči, protože teď je částečně i její miláček. Po tragické smrti Lukyho (budiž mu země lehká :-( ) s ním cvičí agility. Prostě ji chyběl jeden bezmozek. Jenže tak to s takovými typy psů bývá, máme je rádi, protože jsou tak prostí, že jsou nakonec nejhodnější na světě. Pořád milí. Albert neumí mít špatnou náladu.
Evča zanechala svoji Britu a Meggie mamince, aby ji měl kdo hlídat
Naštěstí auto bylo dostatečně velké, abychom se pohodlně vešli. Píši měkké i, protože jsme sebou měli chlapáka Alberta :-) . Pořád tvrdím, jak je to výchovou nepolíbený pejsek, ale zase mě přesvědčil, že to není pravda. Choval se úplně vzorně! V pohodě mohl běhat na volno, nikoho neobtěžoval a navíc se naučil skákat z mola do vody. A taky to byl on, kdo si první všimnul Ulinky, která na procházce potajmu skočila do vody a hodlala aportovat bójku na břeh. Ošklivá bójka….byla samozřejmě přivázaná na laně. Jediná slabina Albyho je věčné značkování. Naštěstí to v autě nedělá. Ale jinak se musí hlídat. Trouba….klidně by mohl spávat doma….kdyby tedy všechno pořád neočůrával. Jenže když chudáček vyrůstal ve smečce tažných ohařů……Ale to jsem nějak odbočila…
Takže jsme vyrazili v neděli večer….spíše v noci. Blízko Grazu jsme přespali a zbytek cesty urazili v pondělí. Musím se pochválit (moje máma tvrdí – pochval se, stejně to nikdo jiný za tebe neudělá :-) ), bez bloudění jsem našla kemp, kde jsem už kdysi byla. Je to takový malý kempík (menší než moje zahrada), přímo u moře a dostatečně daleko od civilizace, abychom se mohli bez obav vylodit s šesti psy. Díky zhoršujícímu se počasí bylo v kempu jen pár lidí a i ti nakonec zvedli kotvy, takže jsme měli celý kemp pro sebe :-) . Nebylo úplně vedro, ale to nám nemohlo zkazit náladu. Já měla neopren, takže jsem si vody užila, Maruška není úplně vodní živel, ale stejně do vody vlezla a Evča…..to je spící mořská víla :-) . Ale také se vody nabažila. No a dny kdy pršelo? Ty jsme využili k návštěvě měst, hlavně Splitu. No prolézat obchůdky a navštívit kavárnu lze i když mrholí, ne? Všechny jsme si koupili něco stříbrného pro radost…ale nejvíc nový nákup sluší Marušce :-) . A pak někdo dostal výborný nápad – podíváme se ve Splitu na rozhlednu. Príma nápad….Nevím, jestli byla horší cesta nahoru či dolů. A nevím, jestli by takové zábradlí a schody povolili u nás. Ale výhled stál za to. Příště už tam nelezu :-) Pak jsme chtěli na jídlo, ale nebylo to tak jednoduché. Ve Splitu jsou již zřejmě turisty unaveni a číšníci se chovají tak, jako že je obtěžujete. Nakonec jsme našli podnik kde se k nám chovali minimálně slušně. Dokonce se i usmívali! Moje těstoviny s mořskými potvorami nic moc, ale ta polévka! Tak dobrou krevetovou polévku jsem ještě nejedla. Kromě Splitu jsme si prohlédly i Tribunj, Šibenik a Zadar, zbytek měst necháváme na příště.
Nejhezčí byly večery s grilováním. Maruška a já jsme masové, takže místní jehněčí mňam mňam, Evča raději Pepu…tedy sýr. A jeden den jsme nalovily slávky, na jejich přípravu jsem už fakt odborník :-) .
Byl to prima týden, pesani byli taky moc šťastní, plavali ostošest, procházky….no doufám, že to příští rok zopakujeme!