Crescentino 20.-21.9.2008
Na závodech pořádaných klubem Crazy Jumpers jsem pochopitelně nemohla chybět. Tedy hlavně Carlo nesměl chybět, protože ho jeho domovský klub potřeboval jako tlumočníka pro belgického rozhodčího Carl de Roucka. Ve čtvrtek se s námi vydali na 1138 km dlouhou cestu i Karolína s bostonkou Fífou a Katka s pidi borderkou Axou a foxlicí Karolínou alias Karlem. Kromě všech našich zlatíček (Bára, Joys, Kiki, Uli a Sassa) jsme přibrali na palubu ještě zlatou černou kokřici Amálku. Takže dohromady 4 lidé a 9 pesanů. Všichni jsme se ale pohodlně vešli.
V pátek jsme měli volný program, který jsme využili k prohlídce Torina a k tréninku. Večer jsme pomohli převést překážky (klub Crazy Jumpers sídlí v Pogliani, ale závody se konaly v Crescentinu – v parčíku jednoho „agrihotelu“ či jak to nazvat. Každopádně moc krásné prostředí, s nádherným, naprosto rovným trávníkem, stromy kolem dokola a dobrou restaurací). Celý vydařený den jsme zakončili jak jinak než pizzou :-) .
V pátek také dorazila Marcela s Arnym a Busy, takže invaze Čechů byla dokončena.
Sobotní ráno bylo mlhavé, ale brzy se vyjasnilo a čekal nás velmi teplý slunečný den. Bylo docela fajn vytáhnout po českých deštích ještě jednou sukni a tričko s krátkým rukávem. Čekaly na nás tři běhy – zkouškový jumping, zkouška a knot out.
V sobotu se nejlépe vedlo Karolíně – všichni naprosto obdivovali Fífu. Vlastně nejdřív nechápali, s čím že to jde Karolína na start a jestli to myslí vážně. Fífa se však rozběhla plnou rychlostí a tím všechny ohromila. Měla rozhodně hodně fandů. Ostatním našim pesanům se až tak nedařilo, ale i tak jsme byly spokojení, tedy alespoň já – Amálka sice dvakrát disk, ale letěla jak střela. Prostě svoji maximální rychlostí a navíc měla ze všech běhu ohromnou radost. Bára dala pěkný jumping, ale s jednou tyčkou, stejně tak Joys. A v openu mi udělala Joys taky moc velkou radost, všechny zóny jasně na 4 nohy a velmi rychle. Navíc se v openu dostala na houpačce hodně přede mně. Čekala jsem, že jí to jako vždy vystresuje, otočí se po mě, začne štěkat a spadne. Ale ne! Joysinka po mě možná mrkla jedním okem, ale udělala super zónu a vyrazila ihned zase vpřed. Vypadá to, že si začíná být jistá, co se po ní vlastně chce.
Minulý rok vyhrála knot out Bára a i tento rok byl vítězem český maliňák – tentokrát Arny :-) .
Krásný den a hezký závod jsme zakončili jak jinak než večeří. Tentokrát polentou.
V neděli bylo stále teplo, nicméně o trochu chladněji než v sobotu. O to více jsme si projasnili nedělní den našimi výkony. Amálka 2, 2 v součtu 1. Busy 3,3 v součtu 1. A Joys vyhrála A3! I když vedla kladina přímo do tunelu a mělo se stahovat, Joys seběhla zónu a ještě se nechala v pohodě stáhnout! Moc pěkný běh. Joys je důkazem, že se dá rozběhat úplně každý pes, pokud na to má alespoň trochu fyzicky. Ani její velikost ji nebrání vyhrávat. Samozřejmě parkúry s rozestupem překážek 4m pro ni budou vždy trochu problém. Takové se ale naštěstí skoro nikde neběhají.
Kátě to běhalo s oběma pejskama zase super. Pořád byla na bedně :-) Axová mě samozřejmě nepřekvapila, to já vím, že je to super pidi borderka. Zato Karel mě překvapil! Foxlice se krásně rozběhala…pidi borderka bude mít konkurenci :-). Karolíně to s Fífou v neděli zase vyšlo, kam dáme všechny ty poháry, granule a rýži?
Odpoledne se běžel speciální jumping – open. Naprosto nejrychlejší čas měla Joys, bohužel jednu tyčku. A třetí nejrychlejší čas? Bára! Ano, jenom borderka Pipi byla o 0,07 s rychlejší než Barunka. Bára sice šedne, ale nějak se jí nechce stárnout – 10.11. oslaví své 9 narozeniny a klidně si poráží o mnoho let mladší psy. A Amálka byla v mediích 2!!!!!!!!
A velké překvapení na konec – v soutěži klubů (bylo jich zde ke třiceti!) jsme se umístili 3! Jen ve 4 lidech! (Karolína, Katka, Marcela a já).
Takže když tak shrnu moje pesany. Amálka se hodně zrychlila. Ještě má rezervy na kladině a ve slalomu. Je třeba hodně trénovat hóp, protože v návaznosti na větší rychlost již není tak pěkné.
Bára – všechno super, jen je třeba se na závodech občas disknout a opravit zóny. Naštěstí to jde v Itálii bez problémů, takže jsme si hezky potrénovaly. Občas se jí vloudí tyčka, což je zřejmě díky tomu, že už vzhledem k věku netrénujeme jako dřív (tedy agility). Vždy jde o tyčky při točení, nikdy jsem si totiž nemusela hlídat svůj pohyb, Bára si vždy tyčky pohlídala. Takže do budoucna – trénovat víc nemůžeme, musím si tedy dávat pozor na svůj timing.
Joys – když jí byly 2 roky, vypadala, že snad ani běhat nebude. Teď už můžu prohlásit, že rychlost náš problém rozhodně nebude :-). Na startu zůstává moc pěkně. Zóny – všechny zóny perfektní, Joys si začíná být jistá i na závodech! Huráááá. Je jasné, že to ještě nebude 100%….ale je to lepší. Všechno zlé je k něčemu dobré. Protože Joysinka nebyla schopná (kvůli nervům) zastavovat na závodech kladinu, donutila mě přemýšlet o sbíhaných zónách. Po počátečních chybičkách už díky ní vím jak na to, čeho se vyvarovat a na co se naopak soustředit. S Carlem jsme také vymysleli, jak naučit stahování a hlavně zpět po zóně, aniž by pes znejistěl a měl z toho v hlavě miš maš. Ještě to bude hodně práce, ale Joys jasně dokázala, že to prostě funguje. I na nástupkách mě Joysinka nejdřív potrápila. Byla imunní vůči všem metodám. Ale i pro ni jsem našla způsob :-) . Takže na co se teď musím s Joys zaměřit? Dále pilovat kladinu – obě zóny. Různé náběhy a stahování. S áčkem a houpačkou můžu trochu polevit – ty už má hodně závodů po sobě bez problémů. Samozřejmě je budu pořád procvičovat, ale konečně bude prostor i pro jiné věci. Za nejdůležitější považuji 1) „hóp“ (protože to nyní není ideální), 2) náběhy do slalomů (nutno podotknout, že už je konečně schopná udělat na závodech slalom samostatně, i když jí uteču :-) ) a 3) „zaza“. To sice umí, ale není to optimální.